VIRTUÁLNÍ VÝVOJ NÁM DÁVÁ NÁSKOK

Co si vlastně člověk může představit pod pojmem virtuální vývoj a virtuální testování?

Asi nebude pro nikoho novinkou, že když auto vzniká, nejdeme od návrhu rovnou na montovací linku. Než vůz fyzicky postavíme, vznikne virtuálně. V rámci počítačového modelu pak můžeme provádět celou řadu simulací, které nám slouží k testování návrhu nového modelu. Může jít klidně o virtuální crashové nebo třeba aerodynamické testy. V aerodynamice i v dalších oblastech hraje virtuální vývoj velkou roli.

Zmiňujete aerodynamiku, kde jste sama kdysi začínala. Proč má virtuální vývoj tak široké využití právě tam?

Kolegové z aerodynamiky testují nové modely v aerodynamickém tunelu. Pokud ho ale chtějí využít fyzicky, musí si kvůli testům zajet do Německa. Tunel vlastní naši koncernoví kolegové, ne přímo Škoda Auto. O to větší důraz klademe právě na virtuální testování, které nám dává celkem přesnou představu o tom, jak si auto povede při fyzických testech. Mnohé změny tak můžeme zavést ještě předtím, než se z návrhu stane fyzický prototyp. Virtuální vývoj využíváme například pro výpočty v motorovém prostoru, k testování sání, chlazení a mnoha dalších funkcí. V současné době se navíc snažíme testy rozšířit i o multifázové výpočty. To znamená, že už se nezaměřujeme jen na čistý vzduch, ale i vzduch smíchaný s prachem nebo vodou. Rozšíření portfolia virtuálních testů je zásadní jak pro zrychlení procesu, tak i zkvalitnění virtuálního prototypu. Jednotlivé díly je nutné posuzovat nejen z pohledu například aerodynamiky, ale i ověřit dopad úpravy na ostatní části vozu z pohledu teploty, odlučování vody a podobně.

Jde tedy už o složitější testy.

Přesně tak. V současnosti se třeba snažíme zjistit, jak bude auto schopné projet brodem – to je jeden z povinných testů vozu. Pokud by se například do sání dostala voda, motor by takovou zátěž nemusel vydržet. Tady je asi jasné, proč je výhodné testy nejprve zkusit virtuálně, než pošleme fyzické auto – které ještě ani nemáme – do vody.   

Zatím se bavíme hlavně o aerodynamice, vy sama ale dnes stojíte tak trochu mimo ni.

Já jsem součástí oddělení ES/2, které se zabývá virtuálním vývojem, testováním a umělou inteligencí. Naším úkolem je propojit jednotlivé oblasti technického vývoje tak, aby byly schopné na testování spolupracovat. Abychom zajistili efektivní využití zdrojů a maximalizovali hodnotu testování, propojujeme všechny zúčastněné týmy a podporujeme jejich spolupráci. Tím vytváříme synergii, která nejen optimalizuje náklady, ale zároveň posiluje týmového ducha a sdílení know-how napříč organizací.

Co určuje, které parametry nebo vlastnosti vozu se budou virtuálně testovat?

Některé věci nás trápí míň, jiné víc. Musíme si zkrátka urovnat priority. Krom virtuálního vývoje se řeší i možnost vývoje bezprototypového. V ideálním stavu bychom dokázali virtuální auto udělat tak dobře, aby už nebyl potřeba fyzický prototyp. Když to zjednoduším, auto by šlo z počítače rovnou na linku. Při výběru funkcí k virtuálnímu testování tak myslíme i na to, jestli díky virtuálnímu testu ušetříme na výrobě prototypu.

Jsou i další důvody, proč se virtuální testování firmě vyplatí?

Já ráda říkám, že díky virtuálnímu vývoji dokážeme auto udělat dobře už na první pokus. Bez virtuálního testování existuje větší riziko, že na vás chyba vypadne až později, po výrobě prototypu. Pak se musíme vracet zpátky, vše měnit a znovu se snažit vymyslet fyzické díly. Navíc je pro nás virtuální testování příležitostí k tomu, abychom prozkoumávali možnosti technologií – kam až nás pustí, co nám v rámci vývoje umožní.

Jaká je v rámci virtuálního vývoje přímo vaše role?

Pracuji jako projektová koordinátorka a mám na starosti primárně projekty, které jsou zaměřené na data. V podstatě všechny firemní výpočty generují extrémní množství dat, a stejně tak i samotné testy. My tato data potřebujeme strukturovat, uložit a popsat tak, aby s nimi mohli v budoucnu pracovat nejen zaměstnanci, ale i umělá inteligence. Teď se tak zaměřujeme na všemožná oddělení, která něco počítají nebo měří, a hledáme způsoby, jak jejich data zavést do databáze.

Data se pak můžou využít třeba pro virtuální testování?

 Jasně, ale nejen k němu. Databáze pomáhají samotným oddělením. Spousta z nich má na data excelové tabulky, se kterými pracují už roky. Ne vždy jde o nejpřehlednější nebo nejefektivnější cestu. Navíc se často pálí čas kvalifikovaných lidí na to, aby čísla do tabulek nacvakali. My hledáme cesty, jak to udělat tak, aby data do databáze přicestovala sama. Taky se snažíme vytvořit celkový přehled o tom, jaká data jednotlivá oddělení Škodovky produkují a jak by se třeba dala potenciálně využít, třeba při virtuálních testech. 

Napadá váš nějaký příklad nové databáze?

Jedné z nich pracovně říkáme Lessons Learned. Jde o databázi testovacích jízd, při kterých zodpovědní zaměstnanci jezdí různými auty – značky Škoda, ale i těmi od konkurence – a popisují, co se jim na jízdě líbilo, a co jim naopak nevyhovovalo. Dřív se jejich dojmy zaznamenávaly do wordovského dokumentu, který bylo zpětně velmi obtížné dohledat. Databáze Lessons Learned nám umožňuje tato data systematicky a dlouhodobě uchovávat – a při výrobě nových modelů se tak můžeme ohlížet za tím, které funkce byly úspěšné, a které naopak ne. V budoucnu bychom pak data z těchto testů mohli propojit i s dalšími zkouškami. Když třeba novými vozy jezdí specialisté na podvozky, soustředí se na úplně jiné věci než management.

Když říkáte, že je vaším úkolem, aby Škodovka lépe spravovala svá data – znamená to, že sama programujete databáze?

Je to trochu jinak. V rámci našeho oddělení nejen koordinujeme nasazení databázového systému v technickém vývoji, ale i spravujeme budget na různé metodické projekty, virtuální testování, využití umělé inteligence a tak dál. Když pak přijde nějaké oddělení s nápadem na projekt, hledáme cestu, jak výsledný nástroj vytvořit s využitím know-how a kompetencí napříč technickým vývojem – tak, aby investice byla co nejvíce efektivní. Krom toho máme ale i nějakou technickou bázi, kterou můžeme modifikovat pro jednotlivá oddělení. Já sama se pak zabývám i základním reportingem nebo jsem si zkusila vytvořit Power Appku.

Co to znamená?

V podstatě jde o to, že i člověk, který „vůbec“ neumí programovat, může vytvořit jednoduchou aplikaci. Já vytvořila appku, která nám pomáhá komunikovat s našimi partnery napříč jednotlivými částmi technického vývoje. V ní nám můžou zadávat projekty, které by chtěli v rámci své podoblasti vyvíjet nebo rozšiřovat.

To zní, že se v technologiích cítíte jako doma.

Technologie a technika mi byly vždycky blízko. Vystudovala jsem průmyslovou střední školu a následně strojní fakultu v Praze na ČVUT. Tehdy jsem byla i součástí týmu Formula Student, kde jsem měla na starosti mimo jiné i aerodynamiku. Tak jsem se vlastně dostala do Škody Auto. Tedy, nepřímo. Škodovka tenhle projekt sponzoruje, takže jsme se občas na závodech potkávali s jejími zaměstnanci. Pamatuji si, že jsem při jedné příležitosti něco plácla před vedoucím oddělení aerodynamiky – takovou drobnost, kterou si zřejmě zapamatoval. Tehdy jsem to netušila, ale šlo o klíčový moment. Když jsem později posílala CV do Škodovky na zcela jinou pozici, nějakým záhadným způsobem se dostalo i k vedoucímu oddělení aerodynamiky. A ten si hned vzpomněl, že už jsme se potkali. Tak jsem nakonec nastoupila právě do jeho oddělení.

Původně jste tedy pracovala v aerodynamice. Proč jste změnila specializaci?

Ve Škodovce jsou podobné změny velmi časté. Dává to smysl. Když totiž děláte v menší firmě, mnohdy máte na starost třeba jeden celý proces. Ve Škodovce je ale vaše role většinou o dost víc specifikovaná. Když děláte aerodynamiku, není to tak, že máte na starost výpočty, modely a k tomu snad ještě výrobu. Staráte se jen o konkrétní část procesu. Zaměstnanci Škodovky tak často využívají možnost vyzkoušet si v rámci firmy různé role. Jejich profesní zkušenost tak může být o dost pestřejší.